Červenec 2016

Nikdy se nezastavit - ani v 5 ráno na letišti v Řecku | Kréta část 1

21. července 2016 v 10:52 | Yban |  Kréta 2016
Rozhodl jsem se, že Vám popíšu mojí dovolenou snů na Krétě a doplním vlastními fotkami. Nevím kolik to bude mít dílů, ale já jsem tam byl 9 dní. Dnes se možná trochu přicucnu k téma týdne, ale což.

Vše začalo samozřejmě cestou do letiště Václava Havla. Ještě týden předtím jsem uvažoval - jet tam autem a nechat ho v parkingu nebo si objednat taxíka? Taxi se zdálo levnější, takže jsem zvolil tuto variantu. Ale měli jste vidět obličej řidičky, která v 0:25 přijela před náš dům...

Hned po odbavení jsem šel přes malinkou kontrolu, však to znáte, pásek, hodinky atd. musíte dát do boxíku. Vše bez problémů, až na to, že jsem si málem zapomněl hodinky. No, v 0:40 jsem se zrovna dobře neměl. Kávička zakoupená v automatu u Gatu vše napravila a začali jsme čekat. Juchů, mám místo u okna!

Tento názor jsem změnil, poté co jsme se natěsnali do letadla a vzlétli. Když potřebujete na toaletu, musíte požádat člověka vedle Vás, aby se postavil. Ten požádá člověka vedle něho, který mohl třeba spát. Jdete tedy na toaletu, která je obsazená, tím pádem jdete na tu druhou úplně vzadu letadla. A když se chcete vrátit na sedadlo, musíte zase prosit. Navíc po celou dobu letu bylo moje okno směrem ke Slunci, takže jsem skoro nic neviděl. Letěli jsme dlouhých 2375 km, to bylo přibližně 2 a půl hodiny.

Přistáli jsme do letiště v Hanii... Nějaká žena na nás něco řecky zařvala do mikrofonu a celé letadlo nerozumějících lidí (mimochodem už při čekání na zavazadla) tam stálo u pásu a snažilo se rozpoznat, jestli je na minimum 15 let staré televizi napsané Praha anebo Gdaňsk. Kufry tam byly jen tak ledabyle naházené a pokáždé se bouchly o takový železný výstupek. Jeden kufr dokonce z pásu upadl. Při východu si nás ani neproklepli, nic po nás nechtěli.

Ale oficiálně jsme byly na ostrově Kréta. Nastoupili jsme do autobusu a jeli 75 km v noci po horským serpentýnám... Ani kinedryl nic nezmohl, ale já to naštěstí zadržel. Dorazili jsme do Paleohory, kde nás uvítál roystřílený kulometem nápis v řečtině.

Po krátkém zabydlení jsem se šel hned koupat, moře mělo kolem 25 stupňů a jinak teplota vzduchu byla 35. Večer v Paleohoře, to je to nejlepší - sedíte si v restauraci na ulici, která je večer uzavřená pro auta a díváte se na moře. Byla tu snad miliarda koček, dokonce se mi jednu povedlo vyfotit, když se nehýbala. Sláva! Kočky se narady fotí... Tu fotku sem bohužel nedám, ale nějaké ostatní přihodím.

Když vyjdete na hlavní ulici, je tam snad 20 televizí a pláten zobrazujicích EURO 2016... Řvalo se až do půlnoci. Dokonce se dívím, že jsem na nic ten den nezapomněl.

Fotky z tohoto dne budou, ale dnes ještě ne.